Vytrvalý princ

 

Pedro Calderón de la Barca

VYTRVALÝ PRINC

scénické postřehy o posledních věcech

Miloslav König byl za roli Fernanda nominován na Cenu Thálie 2012.

Inscenace reprezentovala české divadlo na festivalu DIVADLO 2013 v Plzni.

předpremiéra
11. července 2012 v MeetFactory

premiéra
15. září 2012 v Divadle v Celetné

překlad: Vladimír Mikeš režie: Štěpán Pácl úprava a dramaturgie: Tereza Marečková scéna: Andrej Ďurik kostýmy: Tereza Beranová hudba: Jakub Kudláč

osoby a obsazení

Fernando: Miloslav König
Fénix: Pavla Beretová / Magdaléna Borová
Muley: Patrik Děrgel
Cutiño: Jiří Panzner
Král: Radovan Klučka
Enrique: Richard Fiala / Matěj Anděl
Tarundate: Lukáš Příkazký / Matěj Anděl
 


o inscenaci...

El Príncipe Constante (Vytrvalý princ) Pedra Calderóna de la Barca (1600-1681) je zásadní dílo světové dramatické literatury, a přesto se v Čechách nikdy nehrálo. Možná za to může charisma, vyzařující z přelomové inscenace Jerzyho Grotowského ze šedesátých let 20. století, které zasáhlo celou generaci evropských divadelníků. Pro nás má každopádně tento text přirozenou návaznost na naši dosavadní práci – ať už to jsou texty současné dramatičky Lenky Lagronové nebo básnické drama Konec masopustu Josefa Topola, či Ibsenův veršovaný epos Brand-Oheň. Podobně jako ve Vytrvalém princi se v nich snoubila lyrika s groteskností a silné sdělení s bravurním scénickým jazykem.

Výběrem textů vlastně zapadáme do času stále hlouběji. Od současné Lenky Lagronové, přes Topola z padesátých let dvacátého století, Ibsena z poloviny devatenáctého století až do roku 1629! Asi něco hledáme. Může to znamenat, že v dnešních textech nenacházíme dost dneška? Calderón stojí na první pohled úplně mimo náš současný svět. Ta vzdálenost ale nabízí odstup, díky kterému vidíme, že některé principy se nemění. Na druhé straně můžeme zaznamenat i to, co proměnou prošlo. Barokní autor zachytil přejedenou společnost, která se bojí o svůj blahobyt. Je plná záště vůči odlišnosti – střetává se v ní křesťanský svět s islámem. Princ se chce vůči politikaření a válčení vymezit, ukončit ho. Calderón tedy nezachycuje tedy nic, co bychom dnes neznali.

Je to hra o světci. Kdyby ji Calderón nerozvinul linií míjejících se milenců na maurském dvoře, dalo by se říct, že je to košatější středověká moralita. My si ale dnes klademe spoustu otázek, které tehdy vůbec nepřicházely v úvahu: není princ náhodou spíš naivní idealista nebo přímo blázen? Má jeho oběť nějaký smysl? Čeho jejím podstoupením dosáhl? Z pohledu dnešního individualismu je možné jeho osobní rozhodnutí vidět jako trapné gesto nebo snahu se zviditelnit. Calderón chtěl prince oslavit a poklonit se jeho velikosti. My si ho představujeme v dnešních souvislostech a reáliích, což nabízí absurdní momenty.
 


z recenzí...

Jde o nadprůměrnou, aktuální verzi bezmála čtyři sta let starého dramatu.
Jan Kerbr, Divadelní noviny

Je málo souborů a málo režisérů a herců, kteří mají potřebu, odvahu a schopnost mluvit na scéně o záležitostech lidského ducha a víry. Spolek Masopust, Štěpán Pácl a Miloslav König k nim patří.
Marie Reslová, Divadelní noviny

Lehkost a preciznost v práci s veršovaným textem, jakou předvádí zejména König či Pavla Beretová v roli Fénixy, je na českých jevištích vzácností - to je možná hlavní důvod, proč na tohoto Calderóna (...) vyrazit.
Michal Zahálka, Hospodářské noviny

Poměrně složitou síť symbolicky laděných scén možná mnozí diváci nepřijmou, nicméně přesné energií nabité výkony jednotlivců a originální divadelnost celého kousku řadí inscenaci k nadprůměru toho, co lze v dnešním českém divadle vidět.
Jana Soprová, ČRo Vltava

Pácl a jeho tým v případě El Princípe Constante předvádějí divadlo s jasnou vizí podpořené propracovanou, myšlenkově pevnou dramaturgií a poctivě odvedenou jevištní prací.
Magdalena Kodedová, kulturissimo.cz

I když u tohoto představení nebyly titulky, zjistil jsem, že i bez znalosti češtiny kompletně rozumím tomu, co se na scéně děje.
Ian Herbert, Divadelní noviny

El Príncipe Constante dodržuje pravidlo divadla bez kompromisů, divadla nanejvýš současného, a zároveň nám opět připomíná, že se sice mění životní podmínky lidstva a vnější prostředí kolem nás, ale lidstvo samo se ve své podstatě nemění. Kéž by bylo na našich divadelních scénách víc takových počinů.
Veronika Boušová, i-divadlo.cz

V kontextu naší doby se tak z obecně uznávaného světce stává donkichotská postava plahočící se za ideálem, který ale nikdo kromě něj není schopen vidět, natož ocenit.
Kateřina Součková, A2

Miloslav König si s hlavní rolí poradil velmi obstojně. Věrohodně probouzí v divákovi pocity marnosti nad nezvratným osudem, pocity lítosti a zároveň pocity obdivu nad heroismem vytrvalého prince.
Jana Fleglová, Topzine.cz