KONEC MASOPUSTU

 

Josef Topol

KONEC MASOPUSTU

 

Žádný drátky nevedou ode mne nikam?

premiéra
6. listopadu 2008 v divadle DISK

 

FOTOGALERIE

 

režie: Štěpán Pácl úprava a dramaturgie: Tereza Marečková scéna a kostýmy: Tereza Beranová hudba: Jakub Kudláč

osoby a obsazení

Král: Tomáš Petřík
Jindřich: Radovan Klučka
Marie: Magdaléna Borová
Cihlář: Jakub Tvrdík
Smrťák: Jiří Panzner
Věra: Svatava Milková
Paní Pražka: Viktorie Čermáková / Eva Salzmannová
Rafael: Miloslav König
Petr: Jan Meduna
Předseda: Petr Rakušan
Tajemník: Václav Jelínek
Mladík (Husar): Richard Fiala
Michal (Maškara s bubnem): Eduard Čubr
Pavlíček (Maškara s trubkou): Jaroslav Synek


o inscenaci...

Kombajn nahradí deset koní! Traktorista nahradí deset volů… Obecní rozhlas konečně přináší světlo do temnot a obecní holírna si brousí břitvy. Kdy se řád rozpouští v leptavém chaosu a kdy je nutné vykonat očistný rituál? Nepřekonaná tragická symfonie Josefa Topola o víře v dané slovo překvapivě v podání sotva plnoletých občanů naší už víc než plnoleté demokratické vlasti.

 


z recenzí...

Pozoruhodné je i to, jak tvůrci inscenace nakládají s prostorovým a časovým určením hry. Vše se děje na malé a oproštěné, ryze funkční scéně, kterou divák vidí z nadhledu stupňujícího se hlediště a které dominuje masivní poschoďovitá železná konstrukce-praktikábl a holá, ‚zasněžená‘, jinak černá podlaha, ‚zem‘, výrazný motiv dramatu.
Terezie Pokorná, Revolver Revue 74

Příležitostný‘ soubor interpretuje Topolovu ranou hru s vervou a porozuměním, a to, co protagonisté nezažili v této zemin a vlastní kůži, podávají se samozřejmostí jako dobře napsané dramatické situace. Hra v jejich podání omládla a její básnické kvality zřetelně vystupují do popředí. (...) Celá inscenace tepe v obdivuhodném temporytmu, herci jsou stále zaměstnáni (mimo jiné i manipulací s mobilními částmi scény), napětí vzrůstá a fabule se prolínáním privátních osudů a masopustního reje zahušťuje.
Jan Kerbr, Svět a divadlo