Čupakabra

 

Lenka Lagronová

ČUPAKABRA

morální thriller

(podle románu Olgy Tokarczukové
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých)

Světová premiéra
10. června 2013 v Divadle v Celetné

režie: Štěpán Pácl úprava a dramaturgie: Tereza Marečková scéna: Pavla Kamanová / kostýmy: Tereza Beranová / hudba: Marek Doubrava

osoby a obsazení

Dušejko: Pavla Beretová / Ivana Uhlířová
Komisař: Patrik Děrgel
Mátoha: Jiří Panzner
Šéf: Radovan Klučka
Předseda: Richard Fiala
Šéf: Lukáš Příkazký / Matěj Anděl
Farář: Miloslav König
Lucy: Marta Vítů
Laďa: Eduard Čubr
Bohuš: Jaroslav Synek
Jákob: Pavol Smolárik a Marek Doubrava


o inscenaci...

Malá obec na hranicích Česka a Polska. Jeden les, jeden hon, jedna žena proti sboru myslivců. Kolik úlovků napočítají honci večer při svěcení myslivny? Lyrická leč a drastická něha výrazné české dramatičky tvoří v propojení s morálním thrillerem polské předlohy groteskní zprávu o hledání rovnováhy a spravedlnosti.

Olga Tokarczuková (1962) je jednou z nejčtenějších a kritiky nejuznávanějších současných polských autorek. Její román Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých je eko-teroristickou detektivkou s groteskními rysy, která vzbudila v Polsku značný rozruch. Proslulá filmová režisérka Agnieszka Holland v současné době připravuje podle stejné předlohy film a navštíví pražskou premiéru adaptace Lenky Lagronové.

Výrazná česká dramatička Lenka Lagronová (1963) má k Polsku a jeho kultuře dlouhodobě blízko. Její spolupráce s divadelní společností Masopust začala ostatně také „polským“ tématem v roce 2011, kdy jsme uvedli scénické čtení její hry Rozhovory s Janem Pavlem. Pokračováním tohoto setkání měla být hra, kterou autorka bude psát „na tělo“ hercům divadelní společnosti Masopust. Ve spolupráci s dramaturgyní Terezou Marečkovou padla volba na román Olgy Tokarczukové, na jehož půdoryse vznikla hra, kterou uvádíme ve světové premiéře pod názvem Čupakabra.

Lenka Lagronová ve své hře oproti románu zhutnila děj do jediného dne, kdy se koná hon završený svěcením myslivny. Poklidný plán ale zhatí série vražd, kolem kterých se pohybuje podezřele mnoho zvířat. Do vsi se navíc nedávno přistěhovala nová obyvatelka a Lagronová nahlíží „normální“ život vesničanů skrze její optiku. Dramatička propůjčuje celému textu lyricko – surrealistickou poetiku, vyostřenou místy až do atmosféry hororu. Groteskní pasáže myslivecké mystiky konfrontuje s otázkami po lepším uspořádání společnosti a vztahu člověka k přírodě či ke slabším tvorům vůbec.


z recenzí...

Na výkonu Beretové, který je pro inscenaci samo sebou klíčový, je fascinující především hereččina fyzická proměna: bez množství líčidel i kdovíjak výrazného kostýmu se dovede proměnit v ošklivku neurčitého tvaru a věku. Přes poměrně sytou charakterizaci je její výkon proměnlivý a jemně odstíněný. (...)

Proti přepjatému fanatismu Dušejkové staví Pácl (a dílem vlastně už sama Lagronová) lehkou komedii rázovitých postaviček. Upoutá tak nejen Patrik Děrgel v exponované roli kníratého komisaře nebo spolehlivý Miloslav König v zábavné roli šviháckého faráře, ale třeba také Jiří Panzner coby samorostlý soused Mátoha. (...)

Čupakabra je na Páclovy poměry možná až překvapivě eklektickou inscenací, pohrává si s různými mírami stylizace. Nese v sobě spoustu humoru tak černého a cynického, že to vytrvale překvapuje.

Michal Zahálka, SaD

Působivost inscenace spočívá především ve vytváření snové atmosféry a v mezihře protagonistů, jejich výrazné pohybové i akční stylizaci.
Jana Soprová, ČRo Vltava

Text hry Lenky Lagronové poetický jazyk literární předlohy nepřebírá, zato z různých úhlů nahlíží a zároveň odlehčuje téma ekologie a vztahu a k životu vůbec. Tenhle tanec mezi vejci vyřešili režisér Štěpán Pácl a dramaturgyně Tereza Marečková černým humorem, postaveným na herecké interpretaci.
Veronika Boušová, i-divadlo.cz